Kníže Metternich je považován za významnou postavu dějin ze dvou různých úhlů pohledu. Na jedné straně totiž údajně podporoval tajnou policii, cenzuru a konzervatismus a na straně druhé se jednalo o velmi charismatického člověka a znamenitého politika, kterému se v době Napoleona Bonaparte podařilo zajistit Evropě mír na dlouhé desítky let. Zjistěte více o této kontroverzní historické osobě se zalíbením v monarchii.
Kníže Metternich – nejvýraznější osobnost evropské politiky 19. století
Kdo byl kníže Metternich a v čem byl výjimečný? Celým jménem Klemens Wenzel Nepomuk Lothar Metternich byl rakouský šlechtic, politik a diplomat, který se narodil v době vrcholného osvícenství v roce 1773 a zemřel ve Vídni roku 1859. Na svou dobu se dožil úctyhodných 86 let a během života netrpěl nemocemi, což bylo také velmi ojedinělé. Zemřel stářím a dokonce přežil všechny své manželky i většinu svých dětí.
Bystrý úsudek měl v genech
Pocházel ze starého šlechtického rodu Metternichů a vyrůstal v Porýní. Jeho rodina vlastnila statky také v Čechách a jeho otec František Jiří byl vysokým úředníkem a diplomatem. Mladý Klemens tak měl všechny předpoklady stát se úspěšným státníkem.
Zajímavost číslo 1: O rodu Metternichů se ve větší míře hovoří přibližně od 12. století a koluje zvěst, že na dvoře krále Karla Velikého byl muž jménem Metter, kterého král při spiknutí osvobodil od nařknutí ze spoluúčasti slovy „Metter nicht“. Odtud jméno Metternich.
Cesta knížete Metternicha k bohatství
Jako pravému šlechtici se dostalo Metternichovi vynikajícího vzdělání a i přes počínající francouzskou revoluci zajistil jeho otec dobré postavení celé rodině tím, že vstoupil do diplomatických služeb habsburské monarchie. V té době pobývali ve svém panství Kynžvart v západních Čechách.
Nikdy však nezapomněl na to, že ho revoluce vyhnaly několikrát z domu, o vše přišel a musel to znovu nabývat. K takovému počínání měl odpor a celý život proti tomu bojoval.
Zajímavost číslo 2: Mladý Klemens studoval ve Štrasburku v době, kdy zde své vojenské vzdělání dokončoval jeho budoucí nepřítel a pozdější císař Napoleon Bonaparte. Podle Metternichových pamětí měli dokonce společného učitele šermu.
Sňatkem do vyšších kruhů
Bohatá moravská šlechtična Marie Eleonora Kounicová (její dědeček byl kancléř Marie Terezie) pravděpodobně nebyla jeho vysněnou ženou a jednalo se spíše o sňatek z rozumu. Nicméně se Klemensi Metternichovi vyplatil. Už ve svých 22 let byl díky tomu finančně nezávislý, mohl si bezmezně užívat života a postupně proniknout do vídeňského společenského života.
Vrozený talent a příjemný vzhled
Výhodný sňatek ho sice postrčil na ta správná místa – díky tomu se stal už ve 28 letech císařským velvyslancem v Drážďanech a poté působil v Berlíně a v Paříži, což byly v té době v diplomacii nejvyšší posty – ale pomohl mu v tom především jeho um a osobnost.
Kníže Metternich byl totiž přirozená autorita, charismatický člověk, vynikající řečník a obratný politik. Historické zdroje dokonce uvádí, že byl též skvělý psycholog a dokázal se velmi rychle vcítit do druhého člověka.
Úspěchy knížete Metternicha
Za jeden z jeho největších úspěchů je považováno vyjednání sňatku mezi Napoleonem a Marií Louisou, dcerou rakouského císaře. Zde mohl naplno předvést svůj cit pro psychologii a zpečetil tím nové spojenectví mezi Rakouskem a Francií.
Díky hluboce zakořeněnému odporu k válce a mimořádným diplomatickým schopnostem dokázal evropským zemím, rozvráceným napoleonskými válkami, vyjednat desítky let v míru (až do roku 1848).
- 1809 – byl jmenován rakouským ministrem zahraničí
- 1814 – byl povýšen do dědičného knížecího stavu (projev vděku císaře)
- 1821 – stal se rakouským státním kancléřem = nejvyšší úředník v zemi
Zajímavost číslo 3: Kníže Metternich byl zastáncem monarchie a jeho heslem byla „jednota v různosti“. Jednotu viděl v osobě schopného monarchy, kdy jedině pod jeho vládou bylo možné udržet heterogenní a proti sobě bojující národy pohromadě.
Kníže Metternich hostil Vídeňský kongres
V letech 1814–1815 se ve Vídni konal Vídeňský kongres, který měl po porážce Napoleona rozhodnout o novém uspořádání v Evropě.
Během kongresu vznikla mezi Ruskem, Pruskem a Rakouskem tzv. Svatá aliance, která byla symbolem spojenectví tří křesťanských panovníků proti revoluci, liberalismu a nacionalismu.
Důležitý byl také krok, kdy se Metternich postaral o zachování postavení Francie. Historicky totiž platí, že pokud je nějaká velmoc ponížena, brzy dojde k odplatě. Vlivem jeho diplomatického jednání došlo ke smíření a celou situaci vyřešila pouhá internace (nucený pobyt na určitém místě) Napoleona.
Zajímavost číslo 4: Vídeňský kongres byl nejen politickou, ale také společenskou a kulturní událostí, během níž se konaly koncerty a bály. Proto se mu také říká tančící kongres.
Kníže Metternich a ženy
Klemens Metternich byl velmi pohledný a vzdělaný muž a o ženy neměl nouzi. Během svého života zplodil více než 14 dětí. Osudovými ženami mu byly hraběnka Marie Eleonora Kounicová (8 dětí), Marie Antoinetta von Leykam (1 dítě) a hraběnka Melanie Zichy-Ferraris (5 dětí). Všechny tři zemřely ve věku nedožitých padesáti let.
Vedle toho měl milostné pletky s mnohými dalšími ženami a z těchto vztahů vzešlo několik nemanželských potomků.
Česká stopa knížete Metternicha
Kníže přestavěl rodový zámek Kynžvart v západních Čechách a právě zde pak pobýval až do své smrti v roce 1859. Zvelebil také panství v Plasích, kde nechal postavit rodinou hrobku. Vedle toho udržoval dlouholetý vztah s kněžnou Vilemínou Zaháňskou – jednou z hlavních postav z knižního díla Babička od známé spisovatelky Boženy Němcové.
Zajímavost číslo 5: V závěru kariéry se pyšnil značným množstvím titulů a hodností. Kdybychom je měli jmenovat všechny, zabralo by to přinejmenším několik minut.
Jeho Jasnost pan Klemens Wenzel Lothar kníže z Metternich-Winneburgu, vévoda z Portelly, hrabě z Kynžvartu, pán na panstvích Plasy, Kaceřov, Krašov, Johannisberg, Vřesovice, Kovalovice etc., španělský grand I. třídy, rytíř Zlatého rouna, majitel velkokříže uherského Královského řádu sv. Štěpána, držitel zlaté medaile za civilní zásluhy, rytíř Řádu sv. Jana Jeruzalémského, rytíř ruského carského Řádu sv. Ondřeje, Řádu sv. Alexandra Něvského a Řádu sv. Anny I. třídy, francouzského královského Řádu sv. Ducha, sardinského královského Řádu Annunziata, nositel velkokříže papežského Řádu sv. Řehoře Velikého, rytíř švédského královského Řádu Serafínů a dánského královského Řádu slona, nositel velkokříže španělského královského Řádu Karla III., rytíř pruských královských řádů Černé a Červené orlice, brazilského císařského Řádu Jižního kříže, královského portugalského Řádu Kristova, nositel velkokříže královského sicilského Řádu sv. Ferdinanda a velkovévodského toskánského Řádu sv. Josefa, rytíř hannoverského královského Řádu Guelfů, württemberského královského Řádu koruny, bavorského královského Řádu sv. Huberta, řeckého královského Řádu Spasitele, belgického královského Řádu Leopoldova, nizozemského královského Řádu lva, bádenského velkovévodského Řádu domácí věrnosti, hesenského velkovévodského Řádu Ludvíka a Řádu zlatého lva, vévodského anhaltského Domácího řádu Albrechta Medvěda, Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu, Jeho c. k. Veličenstva skutečný tajný rada a komoří, domácí, dvorský a státní kancléř, státní a konferenční ministr, kancléř Vojenského řádu Marie Terezie, kurátor Císařské akademie výtvarných umění, prezident Archeologické společnosti v Římě, konzervátor univerzity v Krakově, člen c. k. zemědělské společnosti ve Vídni…
Shrnutí života knížete Metternicha
Kníže Metternich prožil dlouhý život, většinou na společenském a mocenském výsluní, během něhož se celá Evropa zcela proměnila ve všech směrech (území, politika, myšlení, umění…). Původně sahala od Sicílie po Dánsko a od Paříže až po Moskvu a po francouzské revoluci ji měl za úkol právě Metternich znovu sestavit.
V roce 1848 kníže dobrovolně rezignoval ze své funkce rakouského ministra zahraničí a odešel do exilu v Anglii na protest proti revolučnímu povstání ve Vídni. Zde pobýval tři roky a následně se vrátil zpět do Vídně, kde zemřel. Smrt Metternicha v roce 1859 znamenala konec starých pořádků a rovněž absolutního státu dle krve.
Zajímavost číslo 6: Metternich žil ve stejné době jako poslední korunovaný český král Ferdinand I. Dobrotivý, a tedy v době tzv. biedermeieru, který byl typický osobní svobodou, rovností všech společenských tříd a neexistencí privilegií.
