Dárky, štědrovečerní bramborový salát a všude spousta světel. Jak se rodily naše nejpopulárnější svátky? Pojďte se s námi ponořit do historie Vánoc a objevit, jak je slavili naši předkové.
Začalo to oslavou slunovratu
V zimním období se slavilo už dávno předtím, než Vánoce vznikly. Pohané a Keltové uctívali slunovrat – slavnost světla, kdy se začíná prodlužovat den a slunce vyhrává nad tajemnou temnou mocí. Nejdelší noc v roce většinou vychází na 21. prosince.
V době, kdy se v Evropě šířilo křesťanství, se církev snažila veškeré pohanské zvyky potlačit. To se ale nedařilo. Ukázalo se, že je daleko lepší využít oblibu období slunovratu pro šíření víry.
První Vánoce
Křesťané původně Vánoce, tedy narozeniny Ježíše Krista, vůbec neslavili. Hlavním svátkem pro ně byly Velikonoce. Doklad o prvních Vánocích máme z římského kalendáře z roku 354. V Římě často nebylo známo, kdy se kdo narodil, a tak se narozeniny významných mužů slavily v jiné důležité dny.
Z tohoto zvyku vyšli i křesťané a stanovili narozeniny Ježíše na 25. prosinec. Stavěli na předpokladu, že Ježíš byl počat o jarní rovnodennosti, a musel se tedy narodit o slunovratu. Pro křesťany je navíc Ježíš „světlem světa“, a tak bylo příhodné slavit jeho narození právě v období slunovratu.
Štědrý den nabývá na popularitě
Vánoce se postupně rozšířily do Egypta a pak do celého světa. K popularitě 24. prosince přispívalo i to, že jej panovníci využívali k významným událostem: Karel Veliký byl korunován císařem o Štědrý den roku 800 a Vilém I. Dobyvatel ve stejný den roku 1066.
Dárky si ve středověku dávali lidé s právními vztahy, například nájemník a pronajímatel. Drobné pozornosti si ale věnovali i lidé v nejchudších rodinách. Nikoli na oslavu narození Ježíška, ale aby měli celý rok štěstí. Věřilo se, že kdo o Štědrý večer neobdaruje blízké, zchudne dřív, než rok skončí.
Vánoce, jak je známe dnes, začaly vznikat během reformace v 16.–17. století, kdy mnoho protestantů vložilo své dárky do rukou Ježíška. Od té doby jsou Vánoce v Evropě pevně zakořeněným svátkem.
Jak vznikly vánoční tradice a jak slavili naši předci
Proč zdobíme stromeček?
Tato tradice stejně jako celé Vánoce pochází z pohanství. Pohané uctívali zelené stromy, a tak na ně v období oslav věšeli ovoce, světla a jiné ozdoby. Možná vás překvapí, že pohané zdobili pouze stromy listnaté.
Křesťanským předchůdcem stromečku byly tzv. chvojky. Vršky jehličnatých stromů se věšely nad stůl špičkou dolů. Lidé je zdobili ovocem, ořechy nebo drobným pečivem. Chvojky měly připomínat rajský strom života a často se pod ně stavěly jesličky nebo betlém.
Vánoční stromky se začaly zdobit tak, jak to děláme dnes, v 16. století na území Německa. V Čechách se tento trend rozšířil poté, co ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich nazdobil vánočně stromeček v roce 1812 na svém libeňském zámečku.
Jedli naši předci taky kapra?
Ano, ale ne smaženého v trojobalu. Nejstarším receptem na vánoční úpravu kapra je kapr načerno. Jedná se o omáčku s kapřím masem, kořenovou zeleninou, švestkami a ořechy. Tuto dobrotu si ale mohly dopřát jen bohatší domácnosti. Tradičně se na staročeský Štědrý večer podával černý kuba a hrachová nebo houbová polévka.
Smaženého kapra s bramborovým salátem poprvé připravila proslulá Magdalena Rettigová. Objevil se v její kuchařce z roku 1924 a jeho obliba se bleskově rozšířila. Dnes, pouhých 100 let později, si bez něj Vánoce už neumíme představit.
Kdy se začaly plést vánočky?
Sladké pečivo je součástí vánočních svátků už od 14. století. Vánočka tehdy ještě nebyla pletená, říkalo se jí calta. Bochánek s krásným proplétaným vzorem se v Čechách rozšířil o dvě století později. Nemohl ho ale péct každý. Tuto výsadu měli jen členové pekařského cechu, tedy profesionální pekaři. Připravovali ji z devíti pramenů.
Doma se směly péct vánočky až od 18. století. Hospodyně jich chystaly tolik, kolik bylo členů domácnosti, plus jednu na štědrovečerní stůl. Věřilo se, že se díky ní v novém roce urodí. Do vánočky pro Štědrý večer se zapékala mince. Kdo ji našel, tomu v následujícím roce přinesla štěstí.
Proč věšíme jmelí?
Zvyk spojovat si s vánočními svátky jmelí pochází z pohanských oslav slunovratu. Tyto stálozelené rostliny symbolizovaly věčný život. Keltští kněží, druidové, se vydávali o slunovratu do posvátných hájů a přinášeli z nich jmelí, které mělo Kelty ochránit před zlými silami. Pohané si také z jmelí tvořili „metly duchů“, kterými odháněli uřknutí a nemoci. Tento zvyk pak plynule převzali i křesťané.
Kdo napsal první vánoční koledu?
Koledy vznikly ze zvyku křesťanských kněží chodit po domácnostech a směňovat křest nebo požehnání za dary. Dělali tak vždy prvního dne v měsíci, což se latinsky řekne „calendae“ – kalenda. Z té postupně vznikla koleda. První českou koledu napsal na přelomu 13. a 14. století mnich Jan z Holešova. Byla součástí jeho spisu Štědrý večer a jmenovala se Vele, vele, stojí dubec uprostřed dvora.
Kdy začala tradice betlémů?
Úplně první kopie Betlémské jeskyně se objevila v římské bazilice Santa Maria Maggiore v 5. století. V Čechách si jesličky mohli lidé poprvé prohlédnout v Týnském chrámu v polovině 16. století. Josef II. pak ale tuto tradici zakázal. Betlémy se proto přesunuly z kostelů do domácností.
