Pocházel z orlické větve rodu Schwarzenbergů. Vždy bojoval za svobodu a sloužil své vlasti. Pomáhal československým disidentům, byl ministrem zahraničí, senátorem a málem i prezidentem. V den 105. výročí vzniku samostatného Československa 28. října 2023 ho prezident Petr Pavel vyznamenal Řádem Bílého lva za zvláště vynikající zásluhy o stát v oblasti politiky. Karel Schwarzenberg, dle rodové tradice Karel VII. ze Schwarzenbergu, zemřel 11. listopadu 2023 ve věku nedožitých 86 let.
Světlo světa spatřil 10. prosince 1937 v Praze – Bubenči jako první syn historika Karla VI., knížete ze Schwarzenbergu a jeho manželky Antonie (rozené princezny z Fürstenbergu). Jeho narození ohlásila dělová salva vystřelená z orlického zámku. Je sedmou hlavou tzv. orlické větve, tedy mladší linie slavného roku. K rozdělení došlo v roce 1802, kdy i druhý syn knížete Jana Nepomuka I. prokázal, že má schopnosti vést rodinný majetek. Prvorozený Josef II. tak získal většinu panství, po nichž se větev pojmenovala jako „hlubocko-krumlovská“. A mladší Karel I. Filip Schwarzenberg dostal pouze Orlík, který si ale zamiloval. Navíc se v tehdejším Rakousku vypracoval na předního diplomata a skvělého polního maršála. Jeho triumfem byla bitva národů v roce 1813 u Lipska, ve které porazil Napoleona.
Spojil dva rody opět v jeden
Právě na Orlíku trávil Karel Schwarzenberg většinu svého dětství. A je tou osobou, která obě větve spojila zpět dohromady. Adoptoval ho totiž strýc Jindřich z „hlubocko-krumlovské“ větve, který neměl potomka.
Do dětských vzpomínek knížete Karla se zapsaly také Čimelice, kam chodil do školy. Po komunistickém státním převratu v roce 1948 a vyvlastnění majetku jeho rodiny všichni emigrovali do Rakouska. Tam úspěšně absolvoval gymnázium, poté studoval práva ve Vídni a Štýrském Hradci i lesnictví v Mnichově. Ani jedno však nedokončil, protože v roce 1965 zemřel jeho adoptivní otec, a tak musel studentský a kavárenský život vyměnit za péči o německá i rakouská panství.
Kníže Karel v bodech:
- celým jménem Karel Jan Nepomuk Josef Norbert Bedřich Antonín Vratislav Menas kníže ze Schwarzenbergu
- vévoda krumlovský, hrabě ze Sulzu a lankrabě klettgavský
- rytíř rakouského Řádu zlatého rouna
- vyznával římskokatolickou víru
- od mládí studoval etiketu a několik jazyků
Podruhé do jedné řeky
V roce 1967 si v tyrolském Seefeldu vzal rakouskou lékařku Therese Hardeggovou, kterou si musel prosadit. Za prvé pocházela z nižšího šlechtického rodu a za druhé byl její otec přívržencem Hitlera. Od nacismu se ale mladá lékařka naprosto jasně distancovala a jejich vzájemná láska překonala vše ostatní. Společně žili na zámku ve Štýrci. Na svět přivítali Jana Nepomuka, Annu Karolínu a Karla Filipa. Spokojené manželství ale poznamenala aférka Therese s rakouským podnikatelem, z níž vzešel druhorozený syn. „Provalila“ se osm let po jeho narození. Následoval rozvod, oba však zůstali v kontaktu. Kníže Karel patřil mezi její opory, když se v roce 1992 vážně zranila na lyžích a ochrnula. Navzdory prognózám lékařů, že se už vůbec nehne, se postavila zpět na vlastní nohy. A co více, o pár let později znovu řekla „ano“ svému bývalému manželovi.
- 22. dubna 1967 – svatba Karla Schwarzenberga a Therese Hardeggové. Potkali se už o deset dříve, ale jiskra přeskočila později.
- 13. prosince 1967 – syn Jan Nepomuk. V roce 2017 se oženil s italskou šlechtičnou Francesca Riario – Sforza.
- 6. prosince 1968 – dcera Anna Karolína. V roce 1997 se vdala za britského scénáristu a dramaturga Petera Morgana. Mají spolu pět dětí, ale v roce 2014 se rozešli. Natočila snímek „Můj táta, kníže“, který představila na Karlovarském festivalu v roce 2022.
- 12. května 1979 – syn Karel Filip. V roce 1987 se ukázalo, že jeho biologickým otcem je podnikatel a politik Thomas Prinzhorn. O rok později se manželé Schwarzenbergovi rozvedli.
- 25. července 2008 – druhá svatba Karla Schwarzenberga a Therese Schwarzenbergové. Komorní obřad proběhl na štýrském zámku Obermurau.
Návrat do vlasti a na titulní strany
Vždycky ho zajímala lidská práva. Mnoho úspěšných akcí se mu povedlo v letech 1984 – 1989, kdy byl předsedou Mezinárodního helsinského výboru. A na podporu disidentu založil na rodinném zámku v Bavorsku spolu s Vilémem Prečanem tzv. Československé dokumentační středisko (archiv zapovězené exilové a samizdatové literatury), které je nyní součástí sbírek Národního muzea.
Po Sametové revoluci se vrátil zpět do vlasti. V rozhovoru pro Reflex za nejšťastnější okamžik celého svého života označil 29. prosinec 1989, první svobodnou volbu prezidenta. Okamžitě se zapojil do politického života. V úterý 10. července 1990 se stal kancléřem prezidenta Václava Havla. Skončil o dva roky později spolu s abdikací hlavy státu. V roce 2004 ho zvolili senátorem, v roce 2007 ministrem zahraničí ve vládě Mirka Topolánka (do 2009), stejnou pozici od července 2010 zastával 36 měsíců i s premiérem Petrem Nečasem, kdy byl také místopředsedou vlády.
Služba své zemi i starost o rodinný majetek
Po 11 letech v Občanské demokratické straně se v roce 2009 domluvil s Miroslavem Kalouskem a založil stranu TOP 09. Rok nato ji jako její předseda úspěšně provedl volbami do Poslanecké sněmovny. O čtyři roky později pod „jejími křídly“ kandidoval na prezidenta. Do finálového souboje šel s Milošem Zemanem. Ten tehdy získal 54,80 %, kníže Karel 45,19 %. Stal se ale poslancem a v parlamentu působil až do roku 2021.
Během odchodu z Hradu a senátorským křeslem se naplno věnoval řízení rodinného podniku. Objem navráceného majetku státem čítal přes deset tisíc hektarů lesů, dále mnoho hektarů rybníků, polí, luk, několik zámků, sídel a dalších nemovitostí. Založil řadu nadací. Podporoval nejen kulturní život a hodně publikoval.
Obdržel spoustu domácích i zahraničních ocenění, například:
- 2003 Řád Tomáše Garrigua Masaryka propůjčený prezidentem Havlem
- 2005 Čestný odznak Za zásluhy o Rakouskou republiku
- 2008 Záslužný řád Spolkové republiky Německo
- 2012 Cena Marion Dönhoffové za mezinárodní porozumění a usmíření
- 2020 Řád knížete Jaroslava Moudrého (státní vyznamenání Ukrajiny)
- 2023 Řád Bílého lva za zvláště vynikající zásluhy o stát v oblasti politiky udělený prezidentem Petrem Pavlem
Co možná nevíte:
- měl české a švýcarské občanství
- místo kravaty nosil motýlka, psal klasickým plnícím perem a miloval dýmky
- zajímala ho hlavně politika, měl rád i umění, zejména moderní architekturu
- jako své povolání rád uváděl: lesník a hostinský
Zdroj fotografie: web TOP 09
