Že je sv. Václav spojen se Dnem České státnosti 28. září, máme v paměti snad všichni. V roce 2000 byl vyhlášen jako státní svátek, a tak místo do práce míříme například na Svatováclavskou pouť. Víte ale, jak hlavní patron české země žil a proč je svatý? Čím odzbrojil své nepřátele, kteří náhle zapomněli na nesváry a šli mu tvz. na ruku? A že svatý je celý letošní rok 2025?
Vemme to pěkně popořadě. Český kníže Václav se narodil jako nejstarší syn knížete Vratislava a jeho manželky Drahomíry nejspíš v roce 907 ve Stochově západně od Kladna (je těžké najisto doložit událost před více než tisícovkou let). Mnohem známější ale byli jeho prarodiče – dědeček Bořivoj I., první český doložený Přemyslovec, a jeho choť sv. Ludmila. Právě ta se na výchově Václava podílela nejvíce. Je popisována jako moudrá žena, která dala základ moci rodu Přemyslovců a jež zažila hned několik zásadních událostí, ze kterých bezesporu vyčnívalo přijetí křesťanství na našem území.
Silnou zbožnost, laskavost a pokoru vštěpovala od prvních krůčků i svému vnukovi Václavovi. K tomu ho spolu s vybranými knězi vzdělávala mimo jiné ve staroslovenštině a latině. Předávala mu vše, co se během života naučila, až do své smrti v r. 921, kdy ji v Tetíně nechala zavraždit Václavova matka kvůli dlouhodobým neshodám. Na místě krveprolití se poté údajně děly zázraky.
Ve stopách babičky Ludmily
Kníže Václav důstojně pokračoval v jejím odkazu. Okolo 14 let přišel ve vojenském tažení o svého otce. Vládu tak dočasně převzala jeho matka Drahomíra. Po nástupu na trůn r. 925 se Václav okamžitě pustil do práce. Chtěl napravit křivdy, nepokoje v zemi a své krajany přivést k nábožensko-kulturním výšinám. Podle některých zpráv se i oženil, ale buď zůstal bezdětný, nebo měl dceru. Někdy se píše o synovi Zbraslavovi, ale pokud skutečně existoval, narodil se jako nemanželský.
Mnozí ho měli za svatého už během života
Nebyl jen učenec. Ostatně nejčastěji je zobrazován v plné zbroji. Podle legend, ze kterých čerpáme i my, protože průkaznější historický materiál nemáme, přemohl Radislava Zlického, kterému se zachtělo přemyslovského území. Václav ho měl v r. 929 před oběma vojsky vyzvat k souboji o to, kdo bude vládnout, protože do té doby na bojišti zemřelo mnoho vojáků. Radislav výzvu přijal, ale když se chystal zaútočit, spatřil nad Václavovou přilbicí zářící kříž a po jeho boku anděly. Zjevení na něj zapůsobilo tak silně, že se vzdal.
Mírumilovný vládce ho poslal domů s tím, ať dále dobře vykonává funkci kouřimského knížete. V tomto duchu událost zachytila Dalimilova kronika. A plně vystihuje jednání pozdějšího českého patrona. Konal věci pro dobro národa, odpouštěl, vykupoval otroky, kácel šibenice, pečoval o chudé a nemocné, pěstoval víno, stavěl kostely, modlil se a modlil.
Kříž a andělé otevírali srdce
S Václavovou zbožností a silným charismatem měl zkušenost i Jindřich I., který po boku Arnulfa Bavorského úspěšně obsadil Prahu. Václav tehdy nechtěl uvrhnout svůj lid v bídu a utrpení, a tak začal s mnohem silnějším soupeřem vyjednávat, až se domluvili na ročním odvodu 500 hřiven stříbra a více než sto volů.
Při jednom setkání s knížaty se český vládce nedostavil kvůli modlení včas, což Jindřicha rozčílilo natolik, že ostatním zakázal vzdát vládci úctu. Jaké překvapení nastalo, když při příchodu Václava najednou povstal sám Jindřich, knížete přivítal a uctivě usadil. Jak později vysvětlil, také on viděl na jeho čele blyštivý kříž a anděly po boku. A toto zjevení nemohl nechat bez odezvy. Svému dřívějšímu nepříteli později dokonce daroval ostatek ramene sv. Víta, když Václav začal budovat chrám nesoucí jméno tohoto světce.
Vražda kvůli mravnosti a mírové politice
František Palacký v Dějinách národu uvádí, že sv. Václav v doprovodu sluhy chodil na pole a do vinic, žal pšenici a sbíral vinné hrozny, čímž pomohl zhotovit hostie a víno k církevní mši. Často prý i v noci. Tento fakt dokazuje, že pobožnost u něj byla na prvním místě, čímž ale velmi narážel u pohanské šlechty, která o tento vzor a přesvědčování o jiném způsobu života vůbec nestála. Chtěla se ho zbavit. Obrátila se proto na Vaclavova bratra Boleslava, u kterého věděla, že by se moc rád viděl na trůnu.
Konflikt mezi bratry údajně vygradoval, když Václav vyjednal s Jindřichem I. zmiňovanou platbu za mír. Boleslav s tím zásadně nesouhlasil. Na svátek sv. Kosmy a Damiána ho pozval do svého sídla na hostinu a Václav u něj i přespal. Když ráno odcházel, zaútočil na něj Boleslav mečem. Tehdy se ještě silnější bratr ubránil. Ale když doběhl zraněný ke dveřím chrámu, dohnali ho a zabili Boleslavovi spojenci.
Stalo se tak 28. září. Dál se ale historici neshodnou – zda to bylo v r. 929 nebo o šest let později. Nejčastěji se ale uvádí r. 935.
Jak praví První staroslověnská legenda o svatém Václavovi, i po jeho smrti se konaly zázraky: „Pohřbili potom úctyhodné tělo Václava, dobrého a spravedlivého ctitele božího a milovníka Kristova, duše pak jeho odešla k Bohu, jemuž sloužil s náboženstvím a bázní. Krev jeho však po tři dny nechtěla vsáknout do země. Až třetí den, jak všichni viděli, krev jeho se ztratila a vzešla v chrámě nad ním, takže se všichni divili.“
Mučedník, o kterém ví celá planeta
Jako první na význam Václavova odkazu upozornil nejspíše sám Boleslav, kterého čin trápil a ostatky bratra nechal převézt na Pražský hrad do budované rotundy sv. Víta. Právě tento okamžik je považován za základ Václavovu svatořečení.
Nicméně jako o světci, který je spojený se zázraky, hovořily už legendy za jeho života, jak jsme naznačili výše. Tradovaly se hlavně v církevním prostředí. Sv. Václav je prvním světcem českého původu (a zároveň nejoblíbenějším) a ze všech našich světců jediný, jehož svátek je součástí celosvětového kalendáře římských katolíků.
Co nám připomíná sv. Václava
- V Den české státnosti 28. září míří tisíce poutníků do Staré Boleslavi, aby byl jeho odkaz stále živý. Tradiční Svatováclavská pouť je hlavní událostí Dne české státnosti. V roce 2009 se jí zúčastnil papež Benedikt XVI.
- Sv. Václavu je zasvěcen oltář v Bazilice sv. Petra ve Vatikánu. Je na něm kníže po vítězné bitvě od italského malíře Caroseliho. Protože má být jeho okolí uchráněno od turistů, není přístup k němu snadný. Ale čeští návštěvníci o něj mohou požádat.
- “Sejdeme se u koně.” Sousoší Josefa Myslbeka stojí na Václavském náměstí od roku 1912. Je to výsledek 30leté práce. A právě u něj se odehrávají zásadní události českých dějin.
Víte, že je Svatý rok?
Mezi křesťany se koná každých 25 let od roku 1450. Je to období, kdy se odpouští tresty za hříchy a dluhy, dochází ke smíření a navštěvují se poutní místa. Jednotlivci i celé skupiny se obracejí na víru. Papež František letos upozornil na potřebu solidarity ve světě, a tak letošní motto zní: „Jsme poutníci naděje“. Děje se tak v roce, kdy si připomeneme 1090 let od smrti českého patrona sv. Václava.
