Skýtá 56 nezávislých států a česky se mu říká Společenství národů. Mezi cíli mezivládní organizace Commonwealth se řadí především podpora mezinárodní spolupráce, ekonomického rozvoje a prosazování míru, demokracie či lidských práv. Kdy a proč Commonwealth vznikl? A jaké výhody mají členské země? Dozvíte se v článku.
Společenství národů, anglicky Commonwealth of Nations, je označení pro mezivládní sdružení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a také jeho bývalých kolonií a dominií (tj. panství, území či hlavní sídlo vlastníka území). Většina členů Společenství národů byla dříve součástí Britského impéria či Britského společenství národů. Dnes však k Commonwealthu patří i několik zemí, které nemají přímou historickou vazbu na britskou koloniální minulost.
Dnes známý název Společenství národů ale neexistoval vždy. Ještě do roku 1931 se sdružení nazývalo Britské impérium. Poté (od roku 1931 do roku 1947) se mu začalo říkat Britské společenství národů. Dodnes však bývají tyto termíny zaměňovány, používá už se proto zejména souhrnné označení Commonwealth (Společenství národů) a to jako název, který pokrývá celou dobu existence sdružení.
Commonwealth of Nations
- → Vznik: moderní podoba Commonwealthu vznikla v r. 1949 Londýnskou deklarací,
- → Předchůdce: Westminsterský statut z r. 1931 formálně uznal legislativní nezávislost dominionů Britského impéria,
- → Členové: 56 nezávislých zemí (k r. 2024),
- → Hlavní cíle: podpora mezinárodní spolupráce, hospodářského rozvoje, míru, demokracie a lidských práv,
- → Hlava Commonwealthu: britský panovník (nyní král Karel III.),
- → Úřední jazyk: angličtina,
- → Hlavní fórum: Summit hlav států, který se koná každé dva roky.
Rozpad Britského impéria a vznik Commonwealthu
Podívejme se nejdříve hlouběji do historie. Termín Společenství národů (Commonwealth of Nations) poprvé použil britský ministr zahraničí Lord Rosebery v roce 1884 ve svém proslovu v australském Adelaide. Tento výraz vyslovil v reakci na změny v Britském impériu, zejména na udělení statusu dominia Kanadě. Podle Lorda Roseberyho tyto změny vedly k vzniku nového typu vztahů, které označil jako Společenství národů.
Klíčovým datem datem v historii Commonwealthu je pak rok 1931. Tehdy, dne 11. prosince, byl přijat Westminsterský statut. Ten formálně uznal legislativní nezávislost dominionů Britského impéria, jako byly Kanada, Austrálie, Nový Zéland, Jihoafrická unie, Irsko a Newfoundland. Westminsterský statut byl velmi důležitým krokem k vytvoření rovnoprávných vztahů mezi těmito zeměmi a Spojeným královstvím a položil základy pro budoucí Společenství národů.
Síla Commonwealthu postupně slábla
Ještě v meziválečném období Spojené království určovalo směr Společenství a snažilo se udržet svá území. Dokonce po 1. světové válce získalo území nová. Británie znatelně ovlivňovala politické uspořádání členů svým parlamentním systémem a demokracií. Během druhé světové války a v druhé polovině 20. století však britský vliv postupně slábl a Commonwealth se stal společenstvím rovnocenných partnerů.
Ještě v 60. letech měla Británie pevnou vůdčí pozici a její vojenské a diplomatické vazby byly stále silné. V 70. letech se však Společenství již neidentifikovalo s britskou nadvládou a Británie z názvu také zcela vymizela. Další skutečností, která oslabila pozici Británie, bylo zvolení generálního tajemníka Sekretariátu Commonwealthu. Stal se jím v roce 1965 Kanaďan Arnold Smith. Britský vliv pak zásadně ovlivnil i přesun pravidelných summitů do zahraničí (Např. Setkání hlav států v Singapuru roku 1971).
Přesto moderní podoba Commonwealthu, jak ho známe dnes, byla oficiálně ustanovena až v roce 1949 Londýnskou deklarací, která umožnila republikám a dalším nezávislým státům, stát se členy tohoto Společenství. A to navíc bez nutnosti uznávat britského panovníka jako svou hlavu státu.
Cíle a struktura Commonwealthu
Commonwealth vyznává principy demokracie, právního státu, lidských práv, hospodářského rozvoje a společenské spravedlnosti, jak je zakotveno v Chartě Commonwealthu. Mezi její hlavní cíle patří:
- Podpora míru a bezpečnosti: prosazování mezinárodního míru a bezpečnosti mezi členskými státy.
- Demokracie a lidská práva: podpora demokratických principů, právního státu a ochrany lidských práv.
- Udržitelný rozvoj: pomoc s ekonomickým rozvojem a udržitelností, včetně boje proti chudobě a podpory vzdělávání a zdravotnictví.
- Obchod a investice: podpora volného obchodu a ekonomické spolupráce mezi členskými státy.
- Rovnost a spravedlnost: cílení na rovnost pohlaví a spravedlnost pro všechny členy sdružení.
- Mezinárodní spolupráce: spolupráce na globální úrovni a řešení mezinárodních problémů, jako jsou změny klimatu a migrace.
- Kulturní výměna a porozumění: podpora kulturní výměny, tolerance a vzájemného porozumění mezi členskými státy.
Hlavou Commonwealthu je britský panovník, momentálně král Karel III., i když je jeho role spíše ceremoniální. Výkonnou složkou je Sekretariát Commonwealthu, který sídlí v Londýně. Hlavním fórem pro rozhodování je pak Summit hlav států, který se koná každé dva roky.
Výhody pro země v Commonwealthu
Není tajemstvím, že členství v Commonwealthu přináší jeho členským zemím řadu výhod. Včetně ekonomických, politických, sociálních a kulturních. Země mají přístup k širšímu trhu s nižšími obchodními bariérami, což znatelně podporuje vzájemné obchodování a zemím je navíc poskytována ekonomická podpora.
Politicky členské státy těží z mezinárodní spolupráce a diplomatické podpory. Sociálně a kulturně Commonwealth zase podporuje vzdělávání, zdravotní iniciativy, kulturní výměnu a sportovní akce, jako jsou například Commonwealth Games. Commonwealth také prosazuje demokratické hodnoty, právní stát a lidská práva, což přispívá k stabilitě a spravedlnosti v členských zemích.
Jaké země jsou v Commonwealthu?
K roku 2024 je v Commonwealthu celkem 56 členských zemí:
Afrika
- Botswana
- Kamerun
- Ghana
- Keňa
- Lesotho
- Malawi
- Mauritius
- Mosambik
- Namibie
- Nigérie
- Rwanda
- Seychely
- Sierra Leone
- Jihoafrická republika
- Eswatini (Svazijsko)
- Tanzanie
- Uganda
- Zambie
Asie
- Bangladéš
- Brunej
- Indie
- Malajsie
- Maledivy
- Pákistán
- Singapur
- Srí Lanka
Karibik a Amerika
- Antigua a Barbuda
- Bahamy
- Barbados
- Belize
- Dominika
- Grenada
- Guyana
- Jamajka
- Svatý Kryštof a Nevis
- Svatá Lucie
- Svatý Vincenc a Grenadiny
- Trinidad a Tobago
Evropa
- Kypr
- Malta
- Spojené království
Tichomoří
- Austrálie
- Fidži
- Kiribati
- Nauru
- Nový Zéland
- Papua-Nová Guinea
- Samoa
- Šalamounovy ostrovy
- Tonga
- Tuvalu
- Vanuatu
Další členové
- Gabon
- Togo
- Gambie
- Dominikánská republika
Víte, že…
Některé členské země Commonwealthu nikdy nebyly součástí Britského impéria. Příkladem jsou Mosambik (členem od r. 1995) a Rwanda (od r. 2009), které se připojily k Commonwealthu na základě sdílení jeho hodnot a cílů, přestože nemají historické vazby na britskou koloniální minulost.
Monarchie v Commonwealthu
- Antigua a Barbuda
- Austrálie
- Bahamy
- Belize
- Grenada
- Jamajka
- Kanada
- Nový Zéland
- Papua Nová Guinea
- Svatá Lucie
- Svatý Kryštof a Nevis
- Svatý Vincenc a Grenadiny
- Šalamounovy ostrovy
- Tuvalu
Zajímá vás téma monarchie více? Přečtěte si jeden z našich zajímavých článků, které pro vás pravidelně píšeme na náš blog Českého královského institutu.
