Habsburská monarchie existovala bezmála 400 let. To je poměrně dlouhá doba, za kterou se na trůně vystřídal hojný počet vladařů, kdy každý z nich ovlivnil monarchii jiným způsobem. Kteří Habsburkové se zapsali do historie nejvýrazněji a co Habsburské monarchii přinesli nebo naopak vzali?
Počátek Habsburské monarchie
Pro vznik habsburské monarchie byl důležitý především rok 1526, protože právě tehdy získal Ferdinand I. Habsburský českou a uherskou korunu. Dalším významným rokem pak byl rok 1804, kdy František I. Rakouský přijal císařský titul a označení Habsburská monarchie se změnilo na oficiální název Rakouské císařství.
Pod Rakouské císařství spadaly státní útvary (korunní země): Rakouské arcivévodství, Uherské království, Chorvatské království, Země Koruny české, Osmanské Uhersko, Mantovské vévodství, Sedmihradské knížectví, Španělské Nizozemí a Benátská republika.
Habsburská monarchie ve dvou liniích
V polovině 15. století se Habsburkové dělili na dvě linie – Albrechtovskou (podle Albrechta III.) a Leopoldovskou (podle Leopolda III.). Tito dva bratři si mezi sebe rozdělili území Habsburské monarchie, aby utlumili časté neshody.
Tak se stalo, že Albrecht III. vládl v Horních i Dolních Rakousech a Leopold III. na zbývajícím území monarchie, například ve Štýrsku, Korutanech nebo v Tyrolsku.
Následně se pak Habsburkové rozdělili ještě jednou – na španělské Habsburky a rakouské Habsburky. Karel I., korunovaný na římského císaře jako Karel V., vládl ve Španělsku a Ferdinand I. převzal vládu nad rakouskou větví Habsburků.
Přelomoví Habsburkové u moci
- Maxmilián I. (vnuk Leopolda III., doba vlády 1493–1519) rozšířil roku 1477 habsburské državy o nizozemské provincie sňatkem s burgundskou dědičnou Marií. Obecně tento panovník vynikal svou diplomatickou a sňatkovou politikou, kterou se mu podařilo zajistit nadvládu Habsburků v Evropě.
- Karel V. Habsburský (vnuk Maxmiliána I., doba vlády 1519–1556) se stal v roce 1516 prvním španělským králem a také prvním ze španělských Habsburků. O tři roky později byl zvolen římským králem. V roce 1521 přenechal vládu nad rakouskými državami svému bratru Ferdinandovi I., který byl prvním panovníkem ze strany rakouských Habsburků.
- Karel II. Španělský (prapravnuk Karla V., doba vlády 1665–1700) trpěl jako mnoho Habsburských panovníků četnými zdravotními problémy a reálnou moc za něj držela jeho matka Marie Anna Habsburská. Jeho smrtí roku 1700 vymřela po meči španělská větev Habsburků. V letech 1701–1714 následně probíhala válka o španělské dědictví – největší ozbrojený konflikt první poloviny 18. století. Ve Španělsku od té doby až dodnes vládne dynastie Bourbonů – potomci Filipa V.
- Marie Terezie (dcera Karla VI., doba vlády 1740–1780, poslední vládce Habsburské monarchie) nastoupila na trůn po smrti svého otce (tímto okamžikem vymřela po meči i rakouská větev Habsburků) a za své vlády přišla o Slezsko, které ve válce vyhráli Prusové. Osobnost Marie Terezie je známá především řadou reforem, kam patřila například všeobecná vzdělávací povinnost nebo zavedení číslování domů. Smrtí Marie Terezie vymřela dynastie Habsburků po přeslici a tím se začala psát historie Habsbursko-Lotrinské dynastie.
Potomci Habsbursko-Lotrinské dynastie a jejich vliv
- Josef II. (syn Marie Terezie, doba vlády 1780–1790) vydal přes 6 000 reforem, které výrazně ovlivnily dosavadní fungování Habsburské monarchie. První reformou byl toleranční patent, který židům umožnil důstojnější život bez potupného žlutého označení nebo, tzv. židovských mýt nebo křtů z nouze. Důležitou pozitivní změnu představovalo také zrušení nevolnictví a naopak negativní pak poněmčování.
- František II. (syn Leopolda II., bratra Josefa II., doba vlády 1792–1835) ustavil nový dědičný titul rakouského císaře a vlivem nátlaku Napoleona rozpustil po tisícileté existenci Svatou říši římskou.
- Ferdinand I. Dobrotivý (syn Františka I., korunovaného II., doba vlády 1830–1848) byl poslední korunovaný český král, který však v důsledku zdravotních problémů nemohl plnohodnotně vládnout. I přesto se však jednalo o oblíbeného panovníka.
- František Josef I. (doba vlády 1848–1916) vládl téměř 68 let a patří mezi nejdéle (efektivně) vládnoucí panovníky světové historie. Po dobu své vlády udržoval Habsburskou monarchii pohromadě a zejména v letech 1867–1908 byla jeho popularita na vrcholu. Odmítal federalizaci a pomohl zavést všeobecné volební právo pro muže.
- Blahoslavený Karel I. (doba vlády 1916–1918) byl posledním českým králem a rakouským císařem, na konci jehož vlády se monarchie stala republikou a habsburský rodinný majetek byl konfiskován.
Evžen Savojský – další významná osobnost Habsburské monarchie
Evžen Savojský byl francouzský princ a nejvýznamnější císařský vojevůdce na přelomu 17. a 18. století, který kvůli neshodám s francouzským králem přešel na stranu největšího nepřítele – rakouských Habsburků.
Jako velitel vojsk rakouských Habsburků v bojích o španělské dědictví připojil k Habsburské monarchii Uhry a Sedmihradsko a vedle toho se během svého života zařadil mezi největší turkobijce.
Habsburská monarchie a České království
Spolu s Habsburskou monarchií se do roku 1918 měnil také charakter Českého království. Zde se od 13. století u vlády vystřídaly rody Přemyslovců, Lucemburků, Jagellonců a od roku 1527 moc získali Habsburkové, kteří českým zemím vládli až do samého konce.
Co dnes Habsburkové dělají a kde žijí? Nahlédněte do seznamu žijících Habsburků v přímé linii a zjistěte více o následnících trůnu v dnešní moderní době.
To jak vznikla habsburská monarchie se dočtete v prvním díle článku o Habsburcích.
