V průběhu bezmála 700 let se České království jako státní útvar vlivem nesčetných bojů a válek různě měnilo. Kam až sahala jeho hranice, které národnosti a významné rody se zde vystřídaly a jaké zajímavosti se s Českým královstvím pojí?
Vznik Českého království
V letech 1085–1092 se stal prvním českým králem Vratislav II. (korunovaný na Vratislava I.). Titul „král“ ale v té době ještě neměl takovou váhu, protože se vztahoval pouze na jednu danou osobu. Jeho nástupci byli opět označováni jako knížata.
Až v roce 1198 získal dědičný titul českého krále pro sebe a své potomky Přemysl Otakar I., čímž oficiálně vzniklo Království české.
Významná listina Zlatá bula sicilská z roku 1212 potvrzovala českým panovníkům dědičnost královského titulu. Z ní mimo jiné vyplývalo, že pro získání titulu krále nebyla potřeba korunovace, ale stačilo přijetí oprávněného dědice českým obyvatelstvem za krále a složení přísahy věrnosti. Avšak díky korunovaci a církevnímu pomazání, které bylo součástí obřadu, získal král pro svůj úřad požehnání od Boha (bohů) a zavázal se vůči svému státu a poddaným, a to bez ohledu na národní nebo náboženskou příslušnost.
Tabulka všech českých králů a doba jejich vlády
Proměny Království českého pod rukama šlechtických rodů
Na českém trůnu se vystřídal nespočet panovníků a spolu s nimi se proměňovala i hranice Českého království. Kdo a jak ovlivnil podobu našeho státního útvaru?
Zemím, kterým vládl český král, se souhrnně říkalo země Koruny české.
Přemyslovci u moci
Vláda Václava I., druhorozeného syna Přemysla Otakara I., a jeho syna Přemysla Otakara II. byla značně ofenzivní a jejich panství díky tomu sahalo až za Alpy k Jaderskému moři.
Syn Přemysla Otakara II. – Václav II. – pak dokázal rozšířit území od Uher až k Baltskému moři, ale naopak přišel o svou moc v Rakousku, kterou ukořistili Habsburkové.
V úspěších ale Přemyslovcům výrazně pomohla výhodná poloha zahrnující těžební oblasti jihlavského a kutnohorského stříbra (v Čechách se údajně těžilo přibližně 40 % veškerého evropského stříbra).
První a původem jediná česká panovnická dynastie Přemyslovců vymřela po meči vraždou Václava III. v roce 1306.
Významná vláda Lucemburků
Další čtyři roky se králové na českém trůně střídali jeden za druhým. Až roku 1310 se vlády ujal Jan Lucemburský a české země rozšířil o Slezsko a pomohl jim mocensky vyrůst.
Největšího věhlasu však země Koruny české dosáhly za vlády jeho syna Karla IV., který z Prahy udělal jedno z nejdůležitějších politických a kulturních center Evropy a zároveň i jedno z největších evropských měst.
Karel IV. rozšířil země Koruny české o Horní Falc, Dolní i Horní Lužici a Braniborské markrabství. Dále položil základy gotické Prahy, založil Nové Město pražské, zvelebil Staré Město a Pražský hrad, dal v Praze postavit kamenný most přes Vltavu (Karlův most) a nedaleko Prahy postavil hrad Karlštejn.
Po smrti Karla IV. se v roce 1378 ujal vlády jeho syn Václav IV. V té době již začala bobtnat nenávist proti církvi, která vyústila husitskou revolucí. Roku 1419 se po jeho smrti, pravděpodobně v důsledku mozkové mrtvice, stal českým králem jeho bratr Zikmund Lucemburský. České království však během bojů značně utrpělo a již nikdy nezískalo stejné mocenské postavení, jako mělo za dob krále Karla IV.
Jiří z Poděbrad a Jagellonci
V období mezi lety 1439 a 1453 bylo tzv. interregnum neboli mezivládí, kdy po smrti Albrechta II. Habsburského, nástupce Zikmunda Lucemburského, nemohli stavové najít vhodného kandidáta na český trůn. Království české zůstalo v tristním stavu, majetek byl rozkraden a nikdo neměl o českou korunu zájem.
Na trůn byl poté dosazen mladičký syn Albrechta II. Ladislav Pohrobek (pohrobek = osoba narozená po smrti otce), který vládl pět let a dožil se pouhých 17 let. Zemřel náhle během příprav na svou svatbu s francouzskou princeznou Magdalenou a podle výsledků zkoumání jeho ostatků vědci v roce 1984 zjistili, že pravděpodobně trpěl akutní leukémií.
Po něm nastoupil do úřadu zemský správce Jiří z Poděbrad (nepocházel z panovnické dynastie). Jelikož opět vrcholily církevní boje, přenechal Jiří českou korunu jagellonské dynastii v čele s Vladislavem Jagellonským, který na český trůn usedl v roce 1471. Vláda této dynastie však nebyla silně zakořeněna a skončila bitvou u Moháče v roce 1526, kdy se Ludvík Jagellonský, nástupce Vladislava, při útěku utopil v bažinách u Moháče.
Jagellonská Evropa na konci 15. století. Wikipedie.cz
Habsburkové jako poslední u moci
Česká šlechta po vymření Jagellonců zvolila za krále Ferdinanda I. Habsburského. Právě on byl prvním Habsburkem a od jeho zvolení pak tento rod vládl bezmála dalších 400 let.
O obnovu krásy hlavního města Prahy se dobře postaral Rudolf II. (vládl v letech 1576–1611). Po jeho smrti se ale České království opět začalo vnitřně rozpadat a ztratilo také část svého území – obě Lužice.
Po posledním králi habsburské krve Karlu VI. zůstala v nástupnické linii pouze Marie Terezie. Ta se chopila moci a přišla z řadou reforem, z nichž jedna rušila země Koruny české. V roce 1757 pak do Čech a rovněž do Prahy vtrhla pruská armáda krále Fridricha II. a poničila značnou část hlavního města včetně katedrály sv. Víta.
Českému království následně pomohla vláda Josefa II. (1780–1790), který zakázal mučení a zrušil nevolnictví. Během let však docházelo k národnostním rozepřím mezi Čechy a Němci a zemské sněmy se snažily situaci vyřešit. To se nakonec nestalo, protože roku 1914 vypukla první světová válka.
28. října 1918 následně vzniklo Československo a historickou pozici krále nahradil prezident Tomáš Garrigue Masaryk.
Habsburkové dnes – velký seznam žijících Habsburků v přímé linii
