Ludvík XIV.: Král slunce, který měl zálibu v klystýrech a absenci hygieny

Ludvík XIV., přezdívaný jako král Král Slunce, vládl Francii neskutečných 72 let a proměnil ji v nejmocnější evropskou zemi své doby. Ztělesňoval absolutní moc, nechal postavit velkolepé Versailles a podporoval umění. Proslul ale také také svou zálibou v klystýrech a velkým odporem k mytí. Jeho okázalý životní styl nakonec Francii dovedly k nemalému zadlužení. Přečtěte si o tomto panovníkovi víc.

Ludvík XIV. vládl nejdéle v evropské historii

Ludvík XIV. vládl Francii dlouhých 72 let (Od května roku 1643 do září 1715). Jde tak o vůbec nejdelší doloženou vládu jednoho monarchy v evropské historii. Králem se totiž stal ve velmi útlém věku a za tragických okolností. V pouhých čtyřech letech po smrti svého otce Ludvíka XIII. Plnou kontrolou nad vládou však Ludvík XIV. získal až v roce 1643. Do té doby panovala jeho matka Anna Rakouská společně s kardinálem Julesem Mazarinem.

Neobvykle vysoký věk dožití

Dlouhá vláda Ludvíka XIV. byla dána i tím, že se na tehdejší dobu dožil velmi vysokého věku – 76 let. Takto dlouhý život mu dovolil upevnit a rozšířit svou absolutní moc a ovlivnit francouzskou politiku a společnost na dlouhá desetiletí. Vysoký věk dožití byl u něj ale spíše štěstím. Zrovna zdravým životním stylem panovník neoplýval.

Časté mytí? Vyloučeno!

Ludvík XIV. byl známý svou neochotou k častému mytí, což bylo částečně ovlivněno zdravotními názory a hygienickými zvyklostmi tehdejší doby. A je to kupodivu tak zajímavé téma, že si zaslouží trochu více rozebrat:

• Obavy z vody: V 17. století byla voda často považována za zdraví nebezpečnou. Věřilo se, že může otevřít póry a umožnit průnik nemocí do těla. Proto bylo běžné, že se lidé, včetně Ludvíka XIV., vyhýbali častému koupání.

• Hygiena není třeba. Stačí parfém: Versailles, které Ludvík XIV. nechal vystavět, se stalo známé i pro svou intenzivní vůní parfémů, které byly používány k maskování pachů, protože hygiena nebyla prioritou. Sám Ludvík XIV. měl rád velmi výrazné vůně a paruky.

• Důraz na vzhled a oblékání: I když se Ludvík XIV. příliš nemyl, jeho vzhled byl pro něj velmi důležitý. Denní rituály oblékání, pudrování a úpravy vlasů byly propracované do posledních detailů.

• Zánět kůže? Běžná věc: Ludvík XIV. trpěl různými zdravotními problémy, včetně kožních onemocnění, které mohly být způsobeny právě i nedostatečnou hygienou. Trpěl například záněty kůže. V té době to však bylo běžné a lékaři ho v jeho zálibě v nemytí podporovali.

Zámek ve Versailles

Původně to byl lovecký zámeček, v roce 1661 ho však Ludvík XIV. začal budovat na vskutku velkolepé a okázalé sídlo Francie. V roce 1682 se pak Versailles stalo jeho oficiálním sídlem a centrem politického života. Ludvík XIV. tam přesunul svůj dvůr z Paříže, čímž omezil moc a vliv šlechty tím, že je přiměl žít blízko sebe, kde nad nimi mohl mít lepší kontrolu. Versailles dokonale demonstrovalo Ludvíkovu moc. 

Král slunce

Jak už bylo naznačeno, ve svém zámku ve Versailles byl Ludvík XIV hlavním aktérem dění, vše se točilo a soustředilo kolem jeho osoby. Známá přezdívka Král slunce symbolizovala jeho roli jako středobod francouzského absolutismu a byla inspirována sluncem jako zdrojem světla a života. I on sám si vybral slunce jako svůj symbol.

Záliba v klystýrech

Ludvík XIV. podstupoval klystýry pravidelně, údajně až několikrát týdně, někdy dokonce několikrát denně. Věřilo se, že jde o správnou cestu ke zdraví a že je klystýr znakem bohatství a sofistikovanosti. Hojně také užíval projímadel, aby mohl jíst dle libosti. Na hostinách byl prý schopný sníst celého bažanta, plné talíře sladkostí, šunky a jiných pochutin a to vše zapít šampaňským. I přesto nebyl obézní. Chybělo mu ale celkem hodně zubů, k čemuž samozřejmě přispělo i to, že si je nečistil.

Zajímavost: Je zaznamenáno, že Ludvík XIV. během svého života podstoupil několik tisíc klystýrů. Jen v roce 1685 jich měl údajně podstoupit přes 200. 

Perzekuce hugenotů

Ludvík XIV. svou vládu opíral o církev. Podporoval konkrétně katolickou církev a v roce 1685 dokonce zrušil Edikt nantský, který zaručoval do jisté míry náboženskou svobodu francouzským protestantům (hugonotům). To následně vedlo k jejich pronásledování a masovému exilu. Touto nucenou emigrací Francii opustilo asi 200 000 lidí. Odešli například do Německa, Švýcarska, Nizozemí nebo Ameriky.

Nezvykle hodně dětí

V roce 1660 se Ludvík XIV. oženil s Marií Terezou Habsburskou, se kterou měl celkem šest dětí. Tři syny a tři dcery. To na tu dobu není nijak vysoké číslo, má to ale háček. Měl další spoustu nemanželských dětí. Přiznaných celkem šestnáct, hovoří se ale o daleko vyšším číslu. Až o 25 dětech.

První doložená operace hemoroidů

Asi byste to nečekali, ale Ludvík XIV. vstoupil do dějin i tím, že je hlavním aktérem v první doložené operaci hemoroidů, kterými trpěl a často se kvůli nim nemohl zúčastnit společenských akcí. Tuto operaci provedl Charlese-Françoise Felix, který byl původně královským holičem. Šlo o velmi bolestivou operaci bez anestezie a antibiotik, která naštěstí dopadla dobře. Na úspěšnosti mělo vliv i to, že si “chirurg” Felix před zákrokem vyžádal šest měsíců na zkoušku a získal navíc od krále 75 mužů k testování. Šlo o muže především z vězení a venkova. 

Podporovatel umění

Ludvík XIV. byl patronem a milovníkem umění. Moc dobře si uvědomoval jeho hodnotu pro zemi. Pod jeho vládou se Francie stala kulturním centrem Evropy. Podporoval malíře, spisovatele i hudebníky. Sám se navíc od mládí hojně věnoval tanci. 

Války jako koníček

Tomuto panovníkovi je vyčítáno, že často vedl války jako koníček, což bylo velmi finančně nákladné. Co se mu ale musí nechat je, že své území nakonec rozšířil o směrem na sever a na východ. Do Flander, Franche-Comté a Alsaska. 

Zadlužení Francie 

Navzdory obrovskému bohatství Ludvíkova okázalost, zmíněné války a nákladný životní styl způsobily finanční problémy Francie, což vedlo k vysokému zadlužení, které zatížilo následující generace.

Konec významné éry

Ludvík XIV. zemřel 1. září 1715 ve věku 76 let ve svém paláci ve Versailles. Příčinou jeho smrti byla gangréna, která se vyvinula jako důsledek neléčeného zranění na noze. Navzdory péči nejlepších lékařů té doby se jeho stav zhoršoval, a protože moderní medicína tehdy ještě neznala účinné metody léčby gangrény, infekce se šířila a nakonec vedla k selhání orgánů. Přesto se na tu dobu dožil velmi vysokého věku a jeho vláda je považována za nejdelší a jednu z nejvýznamnějších v evropské historii.