Přezdívalo se jí Železná lady. Margaret Thatcherová, první britská premiérka, byla nejen politickou ikonou, ale také polarizující osobností. Vysloužila si obrovský obdiv, ale i ostrou kritiku. Její odkaz je dodnes předmětem vášnivých debat, které zrcadlí její význam a vliv na světovou politiku. Jaká byla její cesta na premiérské křeslo? Jak čelila atentátům? A proč se jí také říkalo zlodějka mléka? Přečtěte si náš článek věnovaný této výjimečné dámě.
Jako první žena v britských dějinách se roku 1979 stala premiérkou. Tuto roli Margaret Thatcherová zastávala nepřetržitě více než 11,5 roku. Nejdéle ze všech britských premiérů 20. století. Podívejte se na přehled zajímavostí a důležitých okamžiků z jejího života.
Chemická laborantka a právnička
Margaret Thatcherová se narodila 13. října roku 1925. Její dívčí jméno znělo Margaret Hilda Robertsová a žila v hrabství poblíž Nottinghamu v Londýně. Poměry tam byly velmi jednoduché, nebyla zde tekoucí voda ani ústřední topení. Její otec vlastnil krámek s potravinami a tabákem, ale politika mu nebyla zcela cizí. V letech 1943 až 1952 působil v městské radě, jeden rok byl také starostou Granthamu. Právě on byl Margaret inspirací. Přestože šla později studovat chemii na Oxfordskou univerzitu a pracovala jako chemická laborantka, politika jí vždy lákala více.
Když se pak v roce 1951 provdala za podnikatele Denise Thatchera, kterému o dva roky později porodila dvojčata Carol a Marka, rekvalifikovala se na právničku se specializací na daně. K chemii už se nevrátila.
Politické začátky
Margaret Thatcherová kandidovala v roce 1950 jako konzervativní kandidátka ve volebním obvodě Dartford. Ačkoliv volby prohrála, její kampaň si získala pozornost díky její nesmírné energii a odhodlání. O devět let později byla zvolena do Dolní sněmovny za (již neexistující) obvod Finchley v severním Londýně. Její projev na zahájení parlamentní debaty na téma národního pojištění opět přitáhl pozornost vedení Konzervativní strany.
Zasedla v dolní komoře parlamentu a své místo ještě osmkrát obhájila a reprezentovala až do svého odchodu ze Sněmovny v roce 1992. V roce 1970 pak byla Thatcherová jmenována předsedou Konzervativní strany Edwardem Heathem ministryní školství a vědy.
Víte, že…
Thatcherové v rámci škrtů zrušila podávání mléka zadarmo školním dětem do 11 let, což vyvolalo veřejné protesty. Vysloužilo jí to přezdívku zlodějka mléka.
První britská ženská premiérka
Začalo to kritikou své vlastní strany. Thatcherové vadilo, že Konzervativci velmi málo podporují tradiční konzervativní hodnoty. To vyústilo v její kandidaturu na šéfku strany a postavila se tak samotnému Edwardu Heatovi. V prvním kole ho porazila o 11 hlasů. Heat poté z voleb odstoupil a Thatcherová se mohla ve svých 49 letech radovat z vítězství. Byla předsedkyní jedné z největších britských politických stran.
V příštích volbách stranu dovedla k vítězství a 4. května roku 1979 se stala jako první žena v dějinách Spojeného království předsedkyní vlády.
Na filmových plátnech
Margaret Thatcher byla výjimečnou ženou a její úloha ovlivňovala nejen chod Spojeného království. To ani filmaře nenechalo chladnými. Asi nejvýrazněji se do povědomí zapsal film Železná lady (2011), za který herečka Meryl Streep, která ztvárnila samozřejmě Thatcherovou, získala Oscara. Velmi výrazný byl i nedávný herecký výkon Gillian Anderson v seriálu Koruna (2020), za který získala Zlatý Glóbus za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli.
Válka o Falklandy
Válka o Falklandy v roce 1982 byla jedním z klíčových momentů premiérství Margaret Thatcherové a měla zásadní vliv na její politickou kariéru. Když argentinská armáda obsadila Falklandské ostrovy, britské zámořské území, Thatcherová rychle rozhodla o vyslání vojenských sil (127 lodí) k jejich osvobození.
Tento krok nejen obnovil britskou kontrolu nad ostrovy, ale také výrazně posílil její obraz jako silné a neústupné vůdkyně. Vítězství ve válce o Falklandy vedlo k nárůstu její popularity a upevnilo její pozici v čele Konzervativní strany, což jí pomohlo vyhrát následné volby v roce 1983 s výraznou převahou. Konflikt rovněž zdůraznil její odhodlání chránit britské zájmy a posílil její politiku tvrdé linie, která byla charakteristická pro její vládní období.
Únik atentátům
Margaret Thatcherová několikrát unikla pokusům o atentát na její osobu. Ten nejznámnější je bombový útok Irské republikánské armády (IRA). Útočníci zamířili v roce 1984 na Grand Hotel v Brightonu, kde měla Thatcherová sjezd její strany. Tato akce si bohužel vyžádala 5 mrtvých. Thatcherová odmítla návrat do Londýna a v Brightonu pronesla velmi zásadní projev její kariéry.
Železná lady
Margaret Thatcherová si vysloužila přezdívku “Železná lady“ díky svému pevnému a nekompromisnímu přístupu k politice. Poprvé ji tak nazval armádní sovětský deník Rudá hvězda v roce 1976. Článek kritizoval její tvrdé postoje vůči Sovětskému svazu a komunismu, přičemž označení „Železná lady“ mělo být pejorativní.
Thatcherová si však tuto přezdívku osvojila jako symbol své síly a odhodlání. Během svého premiérství (1979–1990) prosazovala nepopulární, ale zásadní ekonomické reformy, které zahrnovaly privatizaci státních podniků, omezení moci odborů a snižování inflace.
Na mezinárodní scéně byla známá svým rozhodným postojem vůči sovětskému bloku a podporou úzkých vztahů s USA během studené války. Všechny tyto kroky upevnily její pověst jako neústupné a odhodlané vůdkyně. Byla to také ona, kdo domluvil předání Hongkongu Číně.
Zároveň za její vlády bylo za britské účasti zahájena první válka v Perském zálivu, která skončila osvobozením Kuvajtu, který byl okupovaný Irákem. Nepodařilo jí však vyřešit konflikt v Severním Irsku. Přestože v roce 1985 podepsala Angloirskou dohodu, která poskytla Irské republice právo spolurozhodovat o záležitostech Severního Irska.
Hněv Britů a rezignace
Mnoho Britů ji dodnes kritizuje za již zmíněný postoj k odborům a vysokou nezaměstanost, která provázela její vládu. Přestože její reformy přinesly ekonomickou transformaci, vytvořily také značné sociální napětí a nespokojenost. Margaret Thatcherová ve funkci premiérky a předsedkyně strany setrvala do roku 1990. V tomto roce rezignovala, když její politika i řada vnějších faktorů rozpoutaly vnitrostranické rozpory.
Pochopila, že bez plné podpory své strany nemůže účinně vládnout. Po její dobrovolné rezignaci byl novým předsedou zvolen John Major. Ten předtím zastával funkci ministra financí v jejím kabinetu.
„Jsem mimořádně trpělivá, za předpokladu, že nakonec dosáhnu svého.” – Margaret Thatcherová (1989)
Autorka knih
O životě Thatcherové a její politice se můžeme leccos dozvědět i z jejích memoárů.
Napsala celkem dvě knihy – Roky na Downing Street (1996) a Umění vládnout (2002).
Mimo tyto knihy ale vzbudila velký rozruch i autorizovaná biografie (2013), kde čtenáři najdou veškerou soukromou i vládní korespondenci, kterou Železná lady předala autorovi. Thatcherová si výslovně přála, aby tato kniha vyšla až po její smrti, což se jí splnilo.
Osudová mozková mrtvice
Margaret Thatcherová rozděluje společnost i po její smrti. Ta nastala 8. dubna 2013 z důvodu mrtvice. Právě mrtvic už v posledních letech baronka prodělala několik, zároveň ji také sužovala Alzheimerova nemoc.
I Margaretin pohřeb doprovázela z jedné strany chvála a z úst odpůrců i kritika. Někteří její odchod dokonce oslavili. Margaret tak navždy zůstala ženou, která otřásá společností.
Pokud vás zajímají i další články na témata spojená s historii či současností Velké Británie, přečtěte si například o vládě Tudorovců, strastiplném životě Anny Stuartovny nebo o životě krále Karla III. Mnoho dalšího pak najdete na našem blogu, který pro vás pravidelně píšeme.
