Monarchie neboli samovláda je s námi ve své podstatě už od dob faraonů, kteří vládli ve starém Egyptě a byli uctíváni jako božstvo. Její vnímání se postupně změnilo, nicméně své místo mezi formami vlády si monarchie udržela až do současnosti a najdeme ji nejen v Evropě, ale napříč celým světem. Co to monarchie je, jaké typy a druhy monarchií známe a kolik jich najdeme v roce 2021 v EU, v Evropě a na ostatních kontinentech?
Co je to monarchie
Monarchie je forma vlády, v níž monarcha (panovník) ztělesňuje nejvyššího představitele a symbol státu, jeho svrchovanosti a vládne doživotně, nebo do okamžiku, kdy se sám vzdá vlády (abdikuje). Panovník takto může vládnout absolutně, nebo s omezenými pravomocemi dle ústavy.
Král je obvykle také vrchním velitelem armády, povyšuje do šlechtického stavu, jmenuje soudce a osobně přijímá přísahu nově zvolených poslanců a senátorů. Jeho úloha jako hlavy státu je ale samozřejmě ještě mnohem širší.
Monarchie a její historie
Výraz monarchie pochází z řečtiny a poprvé jej použil Herodotos, první významný antický historik, kterému se podle Cicerona říká otec dějepisu. Monarchie byly nejběžnější formou vlády až do 20. století, než přišla první a druhá světová válka a většina z nich se stala republikou. Na začátku 20. století byly Francie, Švýcarsko a San Marino jedinými evropskými národy, které měly jako formu vlády republiku. Ve 21. století je tomu naopak a vlivem sílícího republikanismu a politickému mainstreamu jsou monarchie v menšině.
V nejranějších společnostech vládl obvykle jeden panovník, který měl v zásadě dvě funkce, mezi nimiž nebyl rozdíl: král a nejvyšší kněz. Až postupem času se tyto dvě role oddělily.
V některých historických státech existoval systém souběžného panování dvou či více panovníků: diarchie, duumvirát a triumvirát. Andorra je v současnosti jediná konstituční diarchie na světě.
Význam monarchie a panovníka
Zejména ve Velké Británii můžeme vidět důležitost panovníka – stmeluje svůj národ a je pro něj jakousi uchopitelnou nadějí v lepší zítřky. Představuje nejen hlavu státu a symbol dané země, ale také pozitivní vzor, který se nemusí podbízet svým voličům. Svou zemi spravuje tak, aby ji mohl svému následníkovi předat v co nejlepším stavu. Monarchie je navíc ekonomicky úspornější a efektivnější, protože odpadají výdaje na volby a další zbytné procesy.
Zajímavosti o monarchii
- Dnes má monarchu ve svém čele 44 suverénních států.
- Panovnickými tituly jsou například král, císař, chán, chalífa, car nebo sultán.
- Většina současných monarchií je konstitučních, v nichž panovník nemá prakticky žádné pravomoci a jeho role je spíše pouze ceremoniální.
- Pokud je panovník mladistvý nebo nepřítomný, vládne místo něj regent (označení pro dočasného zástupce panovníka).
Dva typy následnictví v rámci monarchie
Dědičná monarchie
V rámci dědičné monarchie přechází odpovědnost a moc na následníka na základě dynastického původu. Výhodou je stabilita, předvídatelnost a okamžitá kontinuita vlády v případě smrti panovníka, protože do čela království nastupuje nejstarší potomek z generace, nebo jiný následník, který je znám již před svým nástupem na trůn (bratr, sestra, sestřenice, bratranec apod.). Nehrozí tak mocenské boje o trůn, jako tomu bylo ve starověku a středověku.
Většina monarchií stále upřednostňuje jen mužskou posloupnost.
V Evropě je nyní deset dědičných monarchií:
Belgie, Dánsko, Španělsko, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Monako, Nizozemí, Norsko, Švédsko, Spojené království Velké Británie a Severního Irska.
Volená monarchie
Panovník je volen určenou skupinou šlechty. Mezi současné volené monarchie patří například Kambodža, Malajsie, Vatikán nebo Spojené arabské emiráty. V minulosti to byla například Samoa nebo Svatá říše římská. Ve středověku byla běžná volba krále cizince. Nevýhoda však tkvěla v tom, že takový král dostatečně neznal domácí poměry země, a tím rostla moc šlechty.
V případě, že královský rod vymře (po meči – poslední potomek rodu byl muž; po přeslici – poslední potomek rodu byla žena), pak také dochází k volbě krále.
V Evropě jsou nyní dvě volené monarchie:
Vatikán (papež zvolený na konkláve) a Andorra (technicky polovolená diarchie, přičemž hlavami státu jsou zvolený prezident Francie a biskup z Urgellu jmenovaný papežem).
Základní typy monarchií
Podle způsobu, jakým panovník vládne a zda se o svou moc s někým dělí, můžeme rozdělit monarchii do několika typů:
Absolutní (absolutistická) monarchie
- Panovník má neomezenou (absolutní) moc. To znamená, že jeho rozhodnutí nepodléhají schválení ústavou nebo parlamentem. Rovněž má nejvyšší soudní a zákonodárnou moc a je nejvyšším vojenským velitelem.
- Popularita absolutní monarchie upadla během Velké francouzské revoluci v letech 1789 a 1799, kdy byla nahrazena „vládou lidu“ a republikánstvím.
- Po boku panovníkovi stojí při vládnutí rádcové (ministři financí, obrany a zahraničí).
- Panovník je „legibus absolutus“ neboli „zákonu nadřazen“, což znamená, že zákonům, které sám vydává, nepodléhá.
- Typickým příkladem moderní absolutní monarchie je Městský stát Vatikán.
- Proslulý výrok absolutistického panovníka Ludvíka XIV. zvaného Král Slunce: „Stát jsem já“, který mluví za vše.
Stavovská monarchie (též stavovský stát)
- Státní moc je rozdělena mezi panovníka a stavovský (zemský) sněm, v němž zasedají zástupci jednotlivých stavů – panstvo, rytířstvo, měšťané a kněží, kteří mají v rukou zákonodárnou moc, právo na povolání armády, výběr daní a volbu panovníka.
- Panovník je vnímán především jako reprezentant státu a vrchní velitel vojsk.
- V Evropě tato státní forma převládala ve 13. až 17. století.
Konstituční (ústavní) monarchie
- Panovník má ústavou (konstitucí) omezenou moc a jeho role je spíše reprezentativní.
- Činnost panovníka a jeho pravomoci dané psanou či nepsanou ústavou kontroluje parlament.
- V Evropě panovník obvykle nerozhoduje o politických otázkách a neurčuje politické představitele. „Panovník panuje, ale nevládne“.
- Nejstarší konstituční monarchii měli v dávných dobách Chetité.
- V současné době je většina monarchií konstitučních.
Commonwealth realm (konstituční monarchie v personální unii)
- Specifický typ konstituční monarchie složený z 15 států, které spadají do Britského společenství.
- Formálně samostatné státy spojené osobou panovníka (v tomto případě královnou Alžbětou II.).
Polo-konstituční monarchie
- Ústava dává panovníkovi moc vládnout s parlamentem i bez něj.
- Za polo-konstituční monarchii jsou považovány Lichtenštejnsko a Monako, protože vládnoucí knížata mají stále významný vliv na politiku.
Parlamentní monarchie
- Panovník má spíše symbolickou funkci, protože nesestavuje vládu a zpravidla nemá ani velký vliv na státní záležitosti, to vše řeší parlament a vláda.
- Moc panovníka je omezena ústavou a parlamentem.
Dva typy monarchií podle svrchovanosti
- Suverénní monarchie – nezávislé státy, v nichž je formou vlády monarchie, které mají právo vykonávat moc neomezeně na daném území.
- Subnárodní monarchie (tradiční) – menší monarchie, které spadají pod správu některého uznaného nezávislého státu.
Seznam všech suverénních a subnárodních monarchií ve světě
Historické typy monarchií
- Osvícenská monarchie – je typická upozaděním náboženství a celou řadou reforem, které kolem 18. století prosazovali osvícenští panovníci (tzv. revoluce shora). Nejvíce se osvícenský absolutismus projevil v Rakouské monarchii za vlády Marie Terezie a jejího syna Josefa II. a dále ve Španělsku, Portugalsku, Dánsku a v Prusku za vlády Fridricha II.
- Habsburská monarchie (hovorově Rakouská monarchie, též Podunajská monarchie nebo jen Rakousko) – byla v letech 1526–1804 na území historického soustátí, jemuž vládla rakouská větev habsburské dynastie. Obyvatelstvem Habsburské monarchie byli Němci, Maďaři, Češi, Rumuni, Moravané, Slováci, Slovinci, Nizozemci, Italové, Poláci a Srbové.
V 18. století se tyto dva typy monarchií prolínají, jelikož v habsburské monarchii vládli osvícenští panovníci, např. již zmíněná Marie Terezie a její syn Josef II.
Druhy monarchií
Podle svého postavení v hierarchii můžeme monarchie rozdělit na několik druhů, které jsme seřadili sestupně od nejvyššího po nejnižší.
Císařství
Císařství stojí výše než království, a proto mohou být království jeho součástí (např. Svatá říše římská nebo Rakouské císařství). V čele císařství stojí císař, který v rámci hegemonie (nadvlády) má moc nad ostatními vládci s nižším hierarchickým panovnickým titulem.
Jediné samozvané císařství na světě: Japonsko.
Království
V čele království stojí král, což je po císaři druhá nejvyšší panovnická hodnost. Král je zpravidla nezávislý panovník, jehož královský titul se ve většině monarchií dědí.
Sedm evropských království v roce 2021: Dánsko, Norsko, Švédsko, Spojené království, Španělsko, Nizozemsko a Belgie.
Velkovévodství
Velkovévodství je formou monarchie, v jejímž čele stojí velkovévoda. Z hlediska formální hierarchie je vévoda nižší než král, ale vyšší než vévoda. Velkovévodům přísluší oslovení královská Výsost.
Jedno evropské velkovévodství v roce 2021: Lucembursko.
Knížectví
Jedná se o svrchovaný stát s vlastním územím, v jehož čele stojí kníže. Kníže (kněžna) je označení vysokého šlechtického titulu.
Tři evropská knížectví v roce 2021: Andorra, Lichtenštejnsko a Monako.
Hrabství
Hrabství byly původně správní celky, v jejichž čele stál hrabě. Slovem hrabství se obvykle překládá do češtiny i označení územních jednotek v Anglii, Irsku, Severním Irsku, Skotsku a Walesu (anglicky county).
Monarchie ve světě
V roce 2021 existuje 46 monarchií, z nichž 44 je členem Organizace spojených národů (OSN). Přibližně 23,3 % z celkového počtu uznaných svrchovaných (suverénních) států jsou monarchie.
12 monarchií v Evropě
Království
- Belgické království
- Dánské království
- Nizozemské království
- Norské království
- Španělské království
- Švédské království
- Spojené království Velké Británie a Severního Irska
Velkovévodství
- Lucemburské velkovévodství
Knížectví
- Andorrské knížectví
- Lichtenštejnské knížectví
- Monacké knížectví
Papežský stát
- Městský stát Vatikán
Monarchie v rámci Commonwealth (království v čele s královnou Alžbětou II.)
- Antigua a Barbuda
- Austrálie
- Bahamy
- Belize
- Grenada
- Jamajka
- Kanada
- Nový Zéland
- Papua Nová Guinea
- Svatá Lucie
- Svatý Kryštof a Nevis
- Svatý Vincenc a Grenadiny
- Šalamounovy ostrovy
- Tuvalu
Novinka: Barbados byl až do nedávna konstituční monarchií jako součást Commonwealth společenství. 30. listopadu 2021 se však po 55 letech od vyhlášení nezávislosti stal republikou a na pozici hlavy státu vystřídala královnu Alžbětu II. prezidentka Sandra Masonová.
Monarchie v Asii
Království
Jiný druh monarchie
- Japonsko (císařství)
- Brunej (sultanát)
- Omán (sultanát)
- Kuvajt (emirát)
- Katar (emirát)
- Spojené arabské emiráty (federace emirátů)
Monarchie v Africe (království)
- Lesotho
- Maroko
- Svazijsko
Monarchie v Evropské unii
Evropská unie v současnosti zahrnuje 27 členských států a z toho šest monarchií: Belgii, Dánsko, Lucembursko, Nizozemsko, Španělsko a Švédsko (Spojené království vystoupilo z EU 31. ledna 2020).
Monarchie v České republice
Monarchie (České království nebo také Království české) jako státní útvar byla na území Čech přibližně od 13. století do roku 1918. První známou vládnoucí dynastií byli Přemyslovci a jako poslední jsou v dědičné linii známi Habsbursko-Lotrinkové (1780–1918). Mezi nimi se na českém trůnu vystřídali ještě Lucemburkové, Jagellonci a Habsburkové. Království oficiálně zaniklo roku 1918 vznikem Československa.
I když měl český stát monarchii jako formu vlády naposledy přibližně před 100 lety, zavedení tohoto státního zřízení v moderní podobě má celou řadu výhod. Jak by vypadal přechod z republiky na monarchii?
Shrnující tabulka monarchií v Evropě v roce 2021
| Stát | Nástupnictví | Typ monarchie | Druh monarchie | Panovník |
| Andorra | Volené | Konstituční | Knížectví | Spoluknížata: francouzský prezident Emmanuel Macron a urgellský biskup Joan Enric Vives Sicília |
| Belgie | Dědičné | Konstituční | Království | Král Filip |
| Dánsko | Dědičné | Konstituční | Království | Královna Markéta II. |
| Lichtenštejnsko | Dědičné | Polo-konstituční | Knížectví | Suverénní kníže Hans Adam II. |
| Lucembursko | Dědičné | Polo-konstituční | Velkovévodství | Velkovévoda Jindřich |
| Monako | Dědičné | Konstituční | Knížectví | Suverénní kníže Albert II. |
| Nizozemsko | Dědičné | Konstituční | Království | Král Vilém Alexandr |
| Norsko | Dědičné | Konstituční | Království | Král Harald V. |
| Španělsko | Dědičné | Konstituční | Království | Král Filip VI. |
| Švédsko | Dědičné | Konstituční | Království | Král Karel XVI. Gustav |
| Velká Británie a Severní Irsko | Dědičné | Konstituční | Království | Královna Alžběta II. |
| Městský stát Vatikán | Volené | Absolutní | Papežský stát; teokratická monarchie | Papež František |
