Nenadálé úmrtí britské královny Alžběty II., k němuž došlo 8. září 2022, se ihned zařadilo k virálním zprávám a už záhy ovládlo média, zpravodajské weby stejně jako sociální sítě prakticky celého světa. Pro nás tato jistě truchlivá událost představuje příležitost ke sledování reakcí zrcadlících vztah obyvatel a politiků napříč státy jak k osobě nejdéle vládnoucí anglické a britské panovnice, tak obecně k monarchii coby typu politického režimu. A je také příležitostí k hlubšímu zamyšlení se nad výhodami a nevýhodami, s nimiž je tato forma vlády spojena.
Smrt královny Alžběty II. na chvíli spojila znesvářený svět
Jako by to bylo včera, kdy královna Alžběta oslavila neuvěřitelných 70 let na trůnu. Tři měsíce nato bohužel média oznámila smutnou zprávu – smrt královny Alžběty II.
K Britským ostrovům poté směřoval bezpočet kondolencí z celého světa, a to jak od pravicových a konzervativních politiků, tak od zástupců progresivistických a ultralevicových myšlenkových proudů. Zejména od této skupiny ale neslyšíme možná očekávatelná zvolání „smrt tyranům“ nebo útoky proti monarchistickému zřízení. Naopak.
Čelní představitel české progresivistické a levicové scény neváhal Alžbětu II. označit za „neodmyslitelnou součást obrazu Spojeného království jako důstojné, přátelské země“, pojítko „minulosti a současnosti“ nebo za „symbol a idol“. A přes krvavý konflikt otřásající východní Evropou se k okamžitému vyjádření soustrasti odhodlaly obě válčící strany. Jako by královna nenadálým odchodem alespoň na malý moment znesvářený svět spojila.
Monarchové vynikají schopností sjednocovat
Tato schopnost sjednocovat společnost, překonávat politické rozdíly a bořit barikády mezi lidmi je ostatně moderním monarchům vlastní. Vychází totiž ze samé podstaty tohoto typu vládního zřízení.
Na rozdíl od volených politiků, reprezentujících mnohdy protichůdné názory obyvatel a přenášejících následně tyto konflikty do zastupitelských sborů, což může vést i k destabilizaci státu nebo občanské válce, je misí doživotních panovníků společnost sjednotit, situaci v zemi stabilizovat, hájit řád a dlouhodobé jistoty.
To je také důvod, proč se některé země, jako například Španělsko, po krvavých zkušenostech s republikánskou vládou k monarchii vrátily. Nebo o tom vážně uvažují.
Jasně patrné přínosy monarchistického zřízení
S tímto pozitivním přínosem monarchického zřízení jde ruku v ruce také posilování zdravého vlastenectví a formování sdílené identity, jež tlumí rozdíly existující mezi občany. Můžeme mít různé názory, vyznávat odlišné ideologie, všichni jsme ale poddanými stejného panovníka. Jeho koruna jako symbol monarchie nás propojuje.
Na druhé straně on je pro nás také posledním garantem, o kterého se v nejtěžších chvílích můžeme opřít. A víme, že právě on má tu největší motivaci vést zemi k prosperitě a dlouhodobé stabilitě. Pro něj neexistuje „po nás potopa“, které tak dobře známe u předních představitelů státu volených jen na několikaletá funkční období.
Strach z budoucnosti po úmrtí královny Alžběty
S vědomím této charakteristické vlastnosti monarchií, zosobněných osobou panovníka, je zcela pochopitelné, proč úmrtí královny Alžběty II. vyvolalo u britského obyvatelstva takovou vlnu žalu, ale, dost možná, podvědomě, i obav z budoucího vývoje. Nicméně díky nástupnickým pravidlům jsou nejistoty záhy rozptýleny. Panovníci totiž mívají v záloze celý zástup kvalitních nástupců.
V celkem deseti evropských dědičných monarchiích sice nalezneme drobné odlišnosti v tomto nástupnickém procesu (primogenitura, přednost na základě pohlaví, věku apod.), všechny mají ale jedno společné. A sice to, že jsou všichni příslušníci královského rodu vychováváni a ve všech směrech připravováni tak, aby jednou náležitě plnili roli zodpovědného vládce.
Zda a do jaké míry vás zasáhla smrt královny Alžběty nebo jaký vztah jste si doposud vypěstovali k monarchii jako takové, je vaše věc. Nicméně věřím, že mi dáte za pravdu, když prohlásím, že osoba panovníka dokáže velké věci a opravdu funguje jako významný sjednocující prvek celé společnosti. Text výše berte pouze jako mé osobní zamyšlení nad odchodem oblíbené panovnice a nad tím, co přijde teď.
