Přemyslovci, kteří vládli českým zemím odnepaměti, vymřeli po meči roku 1306. Kdo byli poslední významní Přemyslovci, o co se zasloužili a jaké události vedly k ukončení jejich vlády?
Přemysl Otakar I.
Přemysl Otakar I., syn Vladislava II., se stal českým vládcem dokonce dvakrát. Poprvé v roce 1192, kvůli sporu s císařem, pražským biskupem a svým bratrancem Jindřichem Břetislavem ale musel odejít do vyhnanství. Českým knížetem (vládce Čech se tehdy ještě nemohl titulovat jako král) se místo něj stal Břetislav. Po jeho smrti v roce 1197 nastoupil Přemysl Otakar I. na český trůn podruhé.
Byl znám jako chytrý diplomat a své schopnosti využil k tomu, aby pro svoje potomky získal dědičný královský titul. V sousedním Německu probíhal boj o trůn a Přemysl vždy věděl, na čí stranu se přiklonit. Získal tak nejdříve královský titul od Filipa Švábského a v roce 1212 dokument zvaný Zlatá bula sicilská od Fridricha II. Štrauského. Tato listina potvrzovala, že Čechy jsou nezávislou částí Svaté říše římské, česká šlechta si může sama volit vládce a královský titul je dědičný.
Přemysl pak stanovil tzv. primogenituru, tedy pravidlo, že králem se stane vždy nejstarší syn panovníka. On sám ji ale porušil. Svého prvorozeného syna vyhnal a na trůn usedl Václav I.
Přemysl byl také otcem svaté Anežky České, o které jsme více psali v článku Přemyslovci – jaký byl jejich osud a které osobnosti byste měli znát.
Václav I. Jednooký
Václav usedl na trůn v roce 1230. Více než o vládu se ale zajímal o lov – při jednom přišel o oko a získal přídomek Jednooký. Když ale hrozilo Čechám nebezpečí, svou vlast bránil, například v roce 1241 úspěšně odvrátil nájezd Mongolů.
Svého syna Přemysla Otakara II. nejdříve neměl moc v lásce a dokonce ho několikrát věznil, nakonec se ale usmířili a vládli de facto společně. Václav mu pomohl domluvit výhodný sňatek, díky kterému se české království rozrostlo o Rakousy.
Přemysl Otakar II. – král železný a zlatý
Po smrti Václava I. v roce 1253 usedl na trůn Přemysl a pokračoval v rozšiřování území. V roce 1260 získal Štýrsko, později obsadil Chebsko a zdědil Korutany a Kraňsko, čímž se české země rozrostly až k Jaderskému moři. Za jeho vlády byla také objevena stříbrná ložiska pod Kutnou Horou. Díky všem úspěchům se mu začalo říkat král železný a zlatý.
Dobytá území ale nezískal na dlouho. Byl osobitým panovníkem a o státních věcech chtěl rozhodovat sám, čímž si brzy znepřátelil šlechtu. Toužil dokonce stát se císařem, ale titul římskoněmeckého krále předcházející titulu císařskému nakonec získal Rudolf I. Habsburský. Ten Přemyslovi upřel právo na Rakousy, Štýrsko, Chebsko, Kraňsko i Korutany. Přemysl nemohl vytáhnout do boje, protože neměl podporu šlechty, a tak o všechna území přišel.
Nehodlal se jich však lehce vzdát. Nechal popravit šlechtice, kteří ho zradili, a dal dohromady vojsko, se kterým vytáhl na Rudolfa. Jeho armáda ale nebyl dost silná, a tak Přemysl padl 26. srpna 1278 v bitvě na Moravském poli.
Václav II.
Přemysl Otakar II. sice měl potomka, který by se mohl stát králem, v době jeho smrti ale bylo prvorozenému synovi Václavovi II. pouhých 7 let. Vládu za něj proto dočasně převzal Ota V. Braniborský. O české země se příliš nezajímal a malého Václava věznil až do jeho 12 let. Nakonec zakročili čeští šlechtici, kteří Václava vykoupili a Otu vyhnali. Václav II. byl ale pořád příliš mladý a rozhodoval za něj jeho otčím Záviš z Falkenštejna. Když byl Václav dospělý, uvěznil ho a nakonec roku 1290 nechal popravit.
Za Václavovy vlády se české území opět rozšiřovalo. K Čechám připojil Polsko, roku 1300 byl korunován polským králem. Pro svého syna Václava III. získal také uherskou korunu. V této době byli Přemyslovci na vrcholu své moci.
Václav III.
Václav III. se postupně stal králem uherským, českým a polským. Svého otce nahradil v roce 1305. O pouhý rok později shromáždil armádu v Olomouci a chystal se vytáhnout na Polsko, ale 4. srpna 1306 byl zavražděn. Protože neměl mužského potomka, dynastie Přemyslovců tímto okamžikem vymřela po meči.
Co se dělo dál?
Po Václavově smrti se na českém trůnu rychle vystřídalo několik králů. Nakonec česká šlechta požádala budoucího císaře Jindřicha VII. Lucemburského, aby panovníka vybral. Jindřich zvolil svého syna Jana Lucemburského, který se oženil se sestrou Václava III. Eliškou Přemyslovnou a v pouhých 14 letech se stal českým králem.
